Kaplička u „Kyselé vody“

Kdysi žila na svinařském zámku paní, která byla nejen půvabná, ale i jemná a laskavá. I když byla bohatá, štěstí se k ní otočilo zády. Nechutnalo jí, byla celá unavená a ze dne na den chřadla. Zdálo se, že se jara nedočká. Ale sluníčko se na ni přece jen usmálo a když se zazelenaly stráně zatoužila usednou mezi květiny jako kdysi za dětských let. Marně ji služebné varovaly a tak jednoho krásného vyšla za vonícím jarem.

Tak se procházela, ale najednou jí zase přepadla slabost. Strašná bolest na prsou, zádech a v břiše – jakoby jí někdo rdousil. Služebná věděla, že je zle a hledala čím by své pani pomohla. A v tom zahlédla nedaleko od nich čirou vodu, která vyvěrala z pramene a potůčkem stékala k úvozu. Popoběhla a za chvíli již pani hraběnka pocítila lahodnou chuť chladné vody. Když záchvat přešel a pani odvezli do zámku, vzpomněla si na chutnou pramenitou vodu a poslala pro ni. Pani hraběnka věřila, že voda je léčivá a během léta si častokrát došla ke studánce a pila ten pramen, který jí vracel sílu. A stal se zázrak. Hraběnka se uzdravila. Z vděčnosti u pramenu nechala postavit kapličku.

Tak jak šel příběh krajem, stal se Svinařský pramen slavným. Spousty lidí přicházeli k prameni a odnášeli vodu. Účinky prý byly znamenité. Dokonce zde bývala postavena jakási budova.

Z roku 1840 pochází listina, kde se píše o léčivosti svinařského pramene a tam je také zmínka, že v této lokalitě stojí studna a dva bazény. Okolo roku 1900 dojížděl z Karlových Varů dvakrát týdně povoz a do zvláštních lahví stáčel a odvážel svinařskou minerální vodu. Zřejmě na léčivé moci pramene bylo něco pravdy. Až po ukončení první světové války v roce 1918 byla voda podrobena dalšímu výzkumu. Profesor G. Kabrhel jí v knize V/95 pod číslem 307, která byla vydána Všeobecným ústavem ke zkoumání potravin při Karlově universitě v Praze popisuje následovně. „Jedná se vodu zažloutlou, prosté chuti i zápachu s kyselou reakcí. Lze jí určit jako železitou vodu minerální, která se vyznačuje tím, že obsahuje malé množství volné kyseliny, počítané jako sírová. Dále je zde kyselina fosforečná a soli lithia“.

Tento výzkum dal impuls na zřízení lázní, ale majitel pozemku Jakub Kobes neměl dostatek finančních prostředků a vzhledem k tomu, že nenašel vhodného investora nebylo se stavbou lázní započato.

I přesto dál přicházeli lidé a nabírali vodu. Léčí tak údajně rakovinu žaludku, střevní neduhy, ledvinové potíže, revmatismus, chudokrevnost, zácpu, nechuť k jídlu, cukrovku, nervozu, prostě kdo co chce……..